Výběr starých textů
texty z dob, kdy sem byl tak v první polovině konopného období, v tý době mi to nejspíš myslelo a dnes když si to čtu, jsem udiven přesností, některých postřehů. Bylo to nejspíš v době kdy jsem ještě přemýšlel a neupadal do snů.

Svět je jako divadlo a ty na něj čumíš, ale vidíš jenom to, co je před kulisama a nevíš ani co je v hercích, nevidíš jejich vnitřní proměnné a myšlenky. Vidíš jen výsledný obrázek. Proč je ale toto divadlo v provozu nikdo neví. Možná to uvažování Proč? je zcela zcestné. Protože když už nestačí naše myšlení to pochopit, zasekne se to a víc nevíme. Když seš nahoře, vidíš to uplně jinak.

Lidé jsou jakýmisi částmi jednoho celkového vědomí, nevim jak to nazvat, ale je to původně jeden a je rozsekanej. Každý z nich hraje v tom divadle a to je tenhle svět.

Ty když odhalíš, co je za tím, je to zákulisí, další nekonečnžý svět, ale rozdělení světů vlastně není podstatné, je vytvořené jen námi pro jednoduché vysvětlení, ale je to jinak, je toho hrozně moc a tamto bude to nic, to všechno. Prostě normálně je to chaos a je rozkuchanej, ale tam máš ten celek, když je celek, tak ----------------

mám něco vymyšlené a ještě to někomu vysvětluju, připadám si, jako bych to vysvětloval nějaký skupině odborníků, nebo někomu, kdo už má jasno a zkouší mě, jestli už sem na to přišel. Nebo, jako když vědci bádají a pak se sejdou a vyprávěj si o tom, co zjistili. Asi je tohle přirozená součást lidského myšlení a když seš hodně high, tak už to nebude ve slovech, nebude to v řeči, ale v něčem vyššim, třeba v pocitech a tak.

Když sem zahulil ještě víc, tak už tu slyším i hlasy, který neovládám já, sou to hlasy, který normálně neslyším ale teď je slyším, protože jsem v sobě vyvolal tu shopnost. Asi má v sobě člověk hodně osobností (hlasů) a jen jedna převládá a ten hlas slyšíš. To bude asi princip světa, reality. Ty hlasy pronikají do vědomí, to se spojí a vznikne člověk, bytost. Horší je, že než dopíšu větu, tak zapomenu o čem byla myšlenka a proto to nejde zapsat. Já jsem syntéza halucinací, které se protínají a tam vznikne svět. Když se reality několika lidí protnou v jedné hladině, tak vzniká jedna společná a to je svět, který normálně vidíš.

-? jak by asi uvažovali vyhulenci, kdyby to bylo před sto, nebo tisíci lety, uvažovali o stejnejch věcech, jako já? Událost, nebo děj = svět se odehrává když se potkají některé složky chaosu, spojením nich se odehrává svět, nekonečný ale to je jedno. Já to tu všechno umím vysvětlit, mám tu jednu věc, podle které to všechno vysvětluju a ono to jde, ale nejde to napsat, co to je, nemá to název. shluk složek chaosu, které se protnuly a to něco, co tím vlastně je, řídící centrum, odkud se promítá svět (jako film na plátno) to co myslím je věc, se kterou se nikdo jiný nesetkal, nebo o tom nevím a nikdo nikdy nebyl schopen to pojmenovat a proto ani já nemůžu sdělit. o co jde.

Tak tohle sem si poznamenal

Věky v prostoru, kde se vůbec nic neděje, pronikají sem nehmotné podstaty lidí a zvířat, které se normálně nacházejí na světě, na planetách obíhajících kolem hvězd v té správné vzdálenosti.

Je tu pouze vztahová část vší reality, není tu člověka, ale jen jeho část, navíc nehmotná. V průběhu času se některé lidské jevy přibližují a vzdalují, shlukují a množí. I zde ale platí rozpínání vesmíru.

tak a myšlenková konstrukce je dnes zaznamenána.

ManX 1999