dnes zase něco napíšu
protože jsem se tak rozhodl

jako bych si snad myslel že to někdo čte... no nic. včera jsem totiž o ničem nepřemýšlel, teda o ničm závažném, co to vlastně znamená?... že jsem v pohodě, že se na mě nědobývají neodbytné mylenky, nebo je to něco co chybí, protože jsem upadl v něčinou izolovanost od světa?

zajímá vás taky co se děje ve světě? mě už zas tak moc ne, protože je to skoro pořád totéž. Je to boj a je to neustále navazující řetěz událostí, pět rušivých emocí a spousta chybných jednání, mám to rozvést? kdo se narodí i zemře, kdo je jednou chytrej, nevyhne se hlouposti ve stáří. a smtí to nekončí. kolik je na světě lidí a kolik je zvířat? a kolik je asi duchů a kolik pekelných bytostí... úplně nějvíc? můžu to zjistit?

můžu vůbec něco zjistit? jak mohu zjistit, že tihle lidé v kanceláři sjou zkuteční, jde totiž o to, že si nemůžu být jist dokud neznám toho kdo pozoruje, mohl by zkreslovat. už je to jen interpretace, zpracování, ale čeho? jde poznat svět, když nevím čím poznávám? jde to ještě dál, lidi se snažili popsat oko a mozek, jenž to čím pozorovali oko a mozek zase neznali. můžeme si donekonečna vymýšlet, jak by bylo možné něco najít?

nic novýho, jeden z klasickejch problémů, něco jako "kdo stvořil boha?"

krátký úvod máme zasebou, a dál už není co...
dál jezděj autobusy tam a zpět a ty je musíš chytat, máš navybranou? jistě, jenže máš strach, odejít, být žbrák nebo něco jiného, a utěšuješ se že jde i takhle žít, v komerčním pekle komerční poznání, zaplať a vejdi. najdi si co chceš. hledáš svou podstatu, ne nějakou jinou, koupenou. Odejdi do hor, jenže hory už nejsou už jsou jen města.

Padá sníh, věděl jsem to, zima ještě nzkončila, možná zas půjdu a uslyším ticho zimy. objevilo se už na podzim, ale tohle je se sněhem. Žádná filosofie, blázinec, otázky bez odpovědí, psychedelická bezradnost, nic, jen ticho. prostor toho ticha. už nic nehledáš už víš, ale není to něco o čem by se dalo povídat. a tak jen jdeš a nohy se ti boří do sněhu. už tu nejsou ani strachy ani filmovka hulení v kapse ani dehet na plících.

Tma
Světlo

co z toho

Tak schválně, uvidíme, co se stane, pojedu mezi houbaře, někdy, zas asi... Na světě jsou lidi, co občas potřebujou odcestovat do jiných dimenzí. jenže k čemu je cestovat do jiných dimenzí, když to nevyřeší problémy, které máme v tomhle světě. potřebujete jiný poled? jenže k čemu je jiný pohled, který visí na houbách a to hlavní nakonec. realita, kterou prožíváte v normálním nebo změněném stavu vědomí je produktem stejné mysli, to i to jsou jen přeludy, nevidím tedy důvod vyměňovat přelud, vlastně vidím, jenže není nijak dalekosáhlý. občas je příjemný vypnout něco a odpočnout si. hledáte snad něco? řeknete si že není co hledat dyť je to jasný, jenže si v tý chvíli lžete, protože hledáte houby, jiný stavy. a kam se poděla ta radost když víš, že neni co hledat? co druhej den, za tejden, v práci ve škole, v životě....

nehraju

jenom teď tady
Hraju si stále s něčím, s podložkou, se štětcem co zbyl po odevším chemikovi, nemám barvy, nebudu malovat, a počítač hučí, můžu si psát, už se mi podařilo na-chvíli ovládnout cizí počítač s internetem a stáhnout verzi svého oblíbeného editoru, verzi po windows. V práci si chci psát taky ve vimu, chci čistý text. doufám že budu mít doma ten program na překódování. microsoft udělal velkou chybu, když zavedl jiné kódování, než byl standard, norma, konkrétně třeba iso-8859-2 pro střední evropu. Před chvílí jsem si tu meditoval, není zrovna práce, tak si v corelu otevřu něco co už je stejně hotový i když se to dá vylepšovat... a medituju třeba na nejvyšší moudrost. když jste v kanceláři s více lidma neni vhodný (pokud se chcete vyhnout zvědavejm dotazům) říkat mantry, v týhle meditaci nejsou. je v tom tolik světla...

prožívat svět jako sen
nestačí to jen vědět, od pouhý intelektuální vědomosti k prožitku je dlouhá cesta.

Včerá jsem četl něco o Milarepovi, králi jogínů a jeho písně, byl opravdu drsnej. Když s tím srovnám to, jak praktikujeme dneska v přepychovejch centrech, zdá se mi že se docela flákáme, jsme slabí a pořád připoutáni k samsáře, můj souromej dojem, pohled, možná je to jen můj poblém? no asi ne když ty lidi jsou dýl v hospodě než v meditaci. Ale mě to vlastně může bejt jedno... lidi musej bejt hlavně šťastný. Většina z nás si neuvědomuje to neustálý přibližování-se smrti. co si kdo zaseje to si sklidí.... a jsou tu věci, který ani nevíme, kdyby jsem je věděli, možná se budem chovat jiank.

  Záblesky mé paměti
Máš navybranou?
Vzpomínka
Bolest
Prach a slzy
sbírka básní
Konceptuální svět lží
Vysvobodit se
něco jiného
neodmitani
neustale
neuchoptelný
Podzimní Mlaha
akuuupoet
kamna
alternativa
co změnit
Je třeba...
svět je tichý
Paradox?
o čem?
sbjer
doronekoloi
afterparty
letter
11.6.2002
Taková hra
root_of_mind
Kdo hledá nehledání
Mí texty
Něco ztraceného
List
trocha grafomanie
Sběr t
browse na okraji
17. 7. 2001 dead.losed.txt
Na prvním houboslezu
K X mix 24 04 2001
K X mix 23 04 2001
K X mix 18 04 2001
TES01
PODZIMNÍ
tajemná zkratka?
LETNÍ PROBOUZENÍ
texty 1999

index