Súrllekha:
"I když se staneš vládcem světa,
jistě se vydáš zpět a staneš se otrokem.
I když by ses stal Indrou hodným obětí,
z moci svých činů klesneš znovu na zem.
I když máš Brahmovo štěstí prosté utrpení,
staneš se zase hořící masou pekla avíči.
Tím ti chci ukázat, že utrpení je neustálé."

Není pochyb o utrpení samsáry, o pomíjivosti. Musím od teď praktikovat až do smrti, nevynechat žádnou příležitost, nestratit ani minutu. co k tomu říct? mám si snad psát deník? není to potřeba, existujou silný metody, když člověk praktikuje se silnou motivací a důvěrou může ho to postrčit opravdu hodně, už se nedivím, proč se nedoporučuje praktikovat metody diamantový cesty lidem s psychyckejma poruchama, teď nemyslim lidi jako sem já, ale takový co na to berou antideprasiva a tak, prostě sou lidi, který by neměli jíst tripy protže to je moc silný, tak ty lidi by neměli dělat některý práce s myslí, protože je to moc silný. Neni vždycky stejná věc pro každýho stejně rychlá. Nevim co se dělo, třeba semnou, když sem se trochu víc opřel do nějakýho očišťování, no vlast ně bych mohl říct, že to byl jen takovej malej začítek. teď vim, proč je to až druhá praxe přípravnejch praxí. možností co dělat je hodně, nebudu ani obecnej ani konkrétní. zdá se mi že sem se rozepsal stylem, do kterýho se mi nevejdou mí zážitky, vlastně nejsou důležitý. ale sem rád, že se něco děje.

Mysl je tady pořád, je s náma od rána do večera, od narození i dřív, a do smrti i po ní. Jestli teda má smysl něco dělat, tak investovat do mysli, to se prostě vyplatí, všechno ostatní je pomíjivý, jednoduše takle. Všechno co prožíváme se děje přes mysl, jen kvůli ní sou věci takový nebo makoví - se nám tak zdaj. Dokud sme zavřený v egu, vnímáme jen sví představy o světě, ne pravdu.