Jdu si loukou
je mlha
je večer
je krásně
je vlhko
je ticho

psychedelická houbová doba, kdy se koukáš z okýnka ven, kde jen kapou kapky deště.

chodím si tu sám už spoustu let a pomalu se odpoutávám, od čeho, to vlastně nevím. jen občas, když si půjčím vzorek myšlení od někoho jiného, je možný vidět to.

letím dál, nechal sem dole batoh, batoh s houbama, ty už tady totiž nejsou potřeba, jsou jen další z hraček, hraček co maj sice blízko k opravdovým věcem, ale jsou to hračky, je to součástka, nemůže to být něco absolutního.

Svět by se asi měl nechat jen tak probíhat, ať si ta kouzelná hra probíhá dál a dál. Dokud je tu nějaká nevyčerpaná karma, stále mám zmatek v tom, z jakých příčin se co děje. těžko najít bod nula a mít jasnou kontrolu. Neustále produkujeme myšlenky, slova a činy, tak třeba každičká myšlenka má působnost.. představ si co by se asi stalo kdybys měl klenot plnící přání, člověk ho mít nemůže, protože je sám pro sebe dost nebezpečnej.udělášš-li něco krátkozrace, nevíš jaký to ponese následky, mělibychom se rozmyslet co vlastně chceme. co když se ti dostane do ruky posilovač myšlenek a věci se začnou pořádně hýbat, potom, budeš muset dávat opravdu pozor na to co si přeješ, protože se to vyplní, jenže se vším všudy, což jsi předtím nemusel vědět.

dotýkáš se šálku čaje 
připraveného s tou nejklidnější myslí 
nebudem si lhát
    

26.září 2002