Podařil se mi návrat mezi dřevěné stěny ke kamnům ve kterých se topí sesbíranými větvemi.

    Komunikační kanál bude oheň a ohňové teplo, zažil jsem to už dávno. My si myslíme, že máme doma každý jeden počítač a můžeme díky tomu komunikovat. svého času jsem ale zjistil, že lze použít i obyčejná kamna. spojil jsem se na podzim s čarodkou odkudsi kdesi.... nač se omezovat HTTP, FTP, SMTP, POP3 nebo IMAP protokoly, když všude ve vesmíru je informace už přítomná. Kamna samozřejmě slouží k tomu, aby tělo nezmrzlo, jde vlastně o novodobou formu ohně, kdy oheň je uzavřen v bedně, aby nemohl poškodit hořlavé obydlí a kouř mohl být odváděn utěsněnou cestou, stále je ale možné se dívat do ohně, případně otevřít dvířka a pouštět na protilehlou stěnu kouzelnou hru světel. A co duchové ohně a plamene?

na hřebíku visí starý svetr a kamna hučí.

přestaňme lpět na formě a začněme se konečně trochu víc dívat.

mohu se těšit na snění, na objevování a přestat konečně mrhat časem kdy tělo spí

Vracíme se k nejzákladnějším schopnostem vlastní mysli.

    Pokusím se nyní po dvou letech zopakovat stejná nebo lepší kouzla, která jsem byl schopen kdysi zrealizovat za pomoci tajných bylin, dnes se o nich dokonce nesmí na internetu ani mluvit. Prožil jsem zřejmě ještě zajímavou éru informovanosti, dnes se svět změnil. možná se budou informace šířit na papíře, na tajných místech budou počítačoví nadšenci vytvářet sazbu pro zakázané knihy, které se budou tisknout na tajných tiskárnách a šířit z ruky do ruky, ano, tímto starým dobrým způsobem, na internetu si už bude asi málo-kdo jist. celý svět bude sledovat velký bratr odkudkoli odjinud různými způsoby včetně tajných fragmentů kódu šikovně umístěného do nejrozšířenějšího operačního systému. Víte co vaše windows všechno dělají když se nedíváte? víte s kým vším mohou sami komunikovat? Ještěže mám na svém počítači Linux, bohužel však jen doma.

Celý život máme snahu něco objevovat.

    Jedny z nejkrásnějších chvil na které vzpomínám bylo prohledávání tisíce věcí na půdě. prohledávání elektornických součástek po otci, které odnesl na půdu, vždycky tu ještě byly krabice, do kterých jsem se nepodíval a součástky nebo kusy přístrojů, které jsem neviděl. Později bylo ale vše prozkoumáno, všechno objeveno. krabice na půdě už se hromadí jen mými přebytečnými zásobami nepotřebných součástí. půda je komplet prozkoumaná, vyklizená kvůli opravě střechy a znovu od základu vyplněná věcmi které už znám. Objevování už se muselo přestěhovat jinam. co takhle do internetu. ale ten stále zarůstá nepotřebnými žvásty, už není co hledat, protože hned z nadpisu je možné si odvodit o čem jsou články, i lidé v diskusních klubech málo-kdy napíšou něco do čeho se lze opravdu pustit. Pomalu se snižuje doba po jakou je možné udržet pozornost, zvykáme si na kratší a kratší informace, krátké zprávy v telefonu jsou ideální, nezabírají čas a řeknou potřebné. Všude jsou odkazy, mám plný počítač a plnou síť odkazů na jiné stránky s odkazy, je nutné stále přeskakovat. hlavně, že známe cestu. a pak STOP.

    Je třeba začít hledat jinde, hledat nekonečno, to zdá-se ještě nebylo objeveno, je to to co opravdu má smysl dělat, protože je to zdánlivě nemožné, podléhá to zcela jinému způsobu hledání. Hledání podstaty je v určitém smyslu slova nemožné, ale nalezení možné je. Ten kdo hledá je totiž zároveň tím, co je hledané. jedeme  na konečnou, pak už není co hledat....

pátek 13.září 2002