dej mi ocelovou tyč
a já ti s ní urazím hlavu

co všechno budeme ještě muset udělat pro zvýšení sledovanosti?

pustit jinou hudbu a posunout tak bod vědomí někam jinam a odtud začít psát?

změnit cílovou skupinu?
začít psát více povídky a méně uvažvat?
a nebo přestat psát ůplně a konečně začít žít?
jak chcete najít  smysl života s tužkou v ruce? tukama na klávesnici?

není ta tohuha se měnit náhodou jen převlečený strach ze změny?
změnit práci
zaměření
ženu
byt
zemi
tělo
planetu
vesmír
co se dá ještě změnit?
stačí tomu dát jméno, vždycky jde o proměnnou.
konstanty jsou buď jen další proměnné, nebo neexistují
nebo nemohou mít jméno?

chodíme okolo něčeho, čemu nemůžeme dát jméno, na co nelze ukázat a přesto je
tu pořád....

už zase si jen tak povídám

dělám něco o čem necítím že je to správné, jenže z nějaké neznámé příčiny nemůžu dělat něco jiného a přitom by se to zdálo tak snadné. hledám klíč.

o problému

Denodenně se setkávám se stejným problémem, co zdánlivě nemá řešení, pak se jdu zeptat osvíceného Lamy, jenže už tím že se dostanu do jeho energetického pole, otázky ve mě najednou zdechnou, nemají smysl, jsou špatně položené, nemám se vlastně už nač ptát, když je všechno tak jednoduché - prostě to udělaj a podobně... Tak odcházím, po dlouhé cestě domů se vrátí staré problémy, já jen vím že neexistují a mám inspiraci do toho se sebou něco dělat. pak vyprchá i to. něco mi to připomíná....

-----

cesta nocí
někdy jen tak jdu a v hlavě se mi honí myšlenky, jedna za druhou si jen tak protékají. někdy se stane že si myšlenky samy dávají hádanku a pak utichnou. vlákno končí a mysl se ocitně teď a tady. přítomná. dokud se neobjeví nové a nové řetězy.
měl jsem dvě osobnosti
co vedli fiktivní rozhovor
vím, že to víš, řekni mi to
už jsi přišla na to co nemá jméno? - objevila si to?

-----

svět měl smysl.
vzpmínka
všechno bylo krásný a srdce mi tlouklo