Lhostejnost

napsal jsem půl stránky holého textu a hned to celý smazal
aniž bych po sobě něco čet
nepotřebujeme kvantitu na úkor kvality

možností je hodně a odvahy je málo,
tak dál sedím na svím místě, který nebylo vytoužený
i když jsem si ho sám vymyslel.
seděl sem na lavičce v lese a měl tak roztažený vědomí, že se mi plnila přání. napadla mě malá firma na kraji města, neměl jsem tahdy práci a potřeboval vydělat na počítač.
teď tu sem a chce se mi zpátky do lesa.

Svět mi nepřipadá spoutanej, spoutaný sem jen mi, že nechceme jít za nějaký sví vlastní hranice.

tak někdy asi před rokem si byla nablízku
a pak si zmizela
kam?

neděje se nic
svět je tichý
tichý jak blázen
můžu si jít ven ?

můžu se procházet městem na nějž padají kapky horkého deště?
můžu si jít za město do lesa, poslouchat ticho
kdyby tu nebyla ta silnice......
nebo kdybych šel ještě mnohem dál.....

proč něco neudělat?
rozpoutat řetězovou reakci a běžet, nemoct se už zastavit, ani vrátit, protože už prostě není kam.

někdy se sám sebe ptám, proč trčím na jednom místě, když svět je tak velkej a času tak málo.
zvyk?
můj svět si navykl bejt takovej
můj svět se může zcela proměnit.
ale kam?

vím to?
stát pevně na zemi a zároveň být všude.
nedělám náhodou přesně tohle?

musí se něco dít? nestačí spočívat v tom co je? kdekoli, kdykoli, na ničem nezáleží, jsem - a to je absolutní
co? - co jsem? přesně to že to tak je, - je. není už potřeba nic hledat není už potřeba zabíjet šerify, hledat zlato, hackovat nadnárodní podniky...

možná

výlet za hrou

naveršuj si něco a ono se ti to splní
věci na který zapomínáš se  zase znova objevujou z druhý strany.

budu si myšlenky buď držet uvnitř a venku nebudou, nebo a ně zapomenu a oni se někde objeví. možná. nevím jaká je výměna mezi vnitřním a vnějším, vím že se to nesmírně ovlivňuje.
to rozdělení je taky jen iluze. možná by se z toho dalo vyvodit, jak to funguje.

Napiš si svůj svět,

najdi si svůj svět

nic jinýho ani neděláš.