proč

proč hrajou v rádiu pořád totéž
a proč mi to někdo pouští do ucha?


kolik je možností a kolik je světů?
hrál si někdy šachy?

a proč nevím kam tohle zařadit?

Chtěl bych si najít root, / , kde ještě není nic, kde není definovaná matematika, věda, filosofie, logika. jako cesta písková do níž ještě nikdo neudělal stopy
chtěl bych ležet ... a dívat se do hlubin vesmíru, do prostoru, zaplněného jen minimálně jasnými body, které někdo pojmenoval hvězdy. jsou to mí odrazy, odrazy nejstarších myšlenek, nebo co já vím čeho, prostě tam sou a já jako pozorovatel si s nimi můžu hrát, můžu si je přirovnávat a spojovat s čímkoli jiným. Teď si do toho prostoru můžu pomítnout cokoli. když vymyslím kruh, už jsem si něco sebral, protože čtverec už od té chvíle je něco jiného. tam, někde na začátku to tak nebylo. prostor byl prázdný čehokoli co by cokoli definovalo jako nějaké. kde se tu ale vzal ten kdo pozoruje? je to stejný, i ten se oddělil a je tím co pozoruje něco co je pozorováno ......i když pořád je součástí něčeho co ho zahrnuje a to na co se dívá je součástí taky toho co ho zahrnuje.. Loutka, jsem loutka, která má název, je to součást hry, všechno co na ní je vlastně vzniklo podobně, jako čtverec, který protože je čtvercem už není kruhem. Když jsi prostor, máš v sobě pořád dost místa, třeba na loutky, na viry, červy, nitky v látce obleku loutky, dokud si jen nitka, už nemůžeš být loutka. dokud si mozek, nemůžeš být duše, když si duše, pořád jsi něčím a nejsi v "/".......

víš kolik myšlenek se muselo sejít k tomu aby mohl bejt napsanej tenhle text? opravdu jde o úžasnou hru. mohla tu vlastně být jiná. kdyby byla zcela jiná nedala by se popisovat, něco jiného někde jinde, to co tam je tady není a podobně. a i samotná myšlenka o něčem jiném je produktem něčeho co je tady, takže.....

představ si někoho, kdo jako první začal vymýšlet písmo. domluvený znaky slepenec obrázku a významu.