HOUBARIUM

koukám se skrz sklo velkýho houbaria
težko říct kde sem
jestli uvnitř, nebo vně
já nebo houba, kdo je kde?

/ * * * \

Už dou
a vědí kam chtějí jít
ale nikdo tam nedojde

všichni už dávno jsou
tam kde mají být
nikdo to nevidí
pohled do budoucnosti 
svazuje, závoje zatahuje
natahujeruce do nekonečna vesmíru 
pro to co leží předtebou.

pohleď do zrcadla
kdo hledá
kdo se dívá?




Klikni a letíš
ve snech
klikni a můžeš vědět
něco o něčem

jednou se doklikáš k jádru
další klik může znamenat ůplnej pád systému
i ty seš jeho součást

každej boj je ten poslední
každý rozhodnutí
pád nebo vysvobození


  

KDE KDE KDE KDE

Trcha světla
trocha hmoty
prostor
pak život
všechno to je v celku tak jednotný
jednoduchý
jedeme dál, pořát dál
nezastavj se
nepadej
jedeme dál

* * *

Nedá se to napsat, to co tu je nemá moc velkou váhu, kdo to má, ten to pochopí a nikam ho to nešoupne, kdo to nemá, jen si to přečte a de dál svou cestou. Potkal si tenhle text, to je jediný co se stalo. Sou to kecy.Moc sadno se protestuje, a proto neni snadný psát tenhle text, snad je jen sám proti sobě. Je tolik snadnejch věcí. Je snadný usínat hloub a hloub ale neni snadný se vznýst a vidět to.
Pořád víc vidim, jak je to vo ničem. Kam sepodíváš, všude se trápěj lidi, nemůžeš nikomu ublížit ale ani pomoct, každej je tim víc sám, čim víc se v tom motá. Trápí se a nechce se trápit, trápí se tim že se nechce ptrápit atak se trápí dál.

Sedíme v kruhu
žijeme do kola
nahoru dolu
točíš se v kruhu
koukni se doleva
smrtka tam sedí
směje se na tebe hledí
nikdo ji neuteče




už dotekla krev, všechno už leží i běží jak má
už mi nezáleží ani na tom, 
jak rychle stihnou kamarádi zlegalizovat konopí
už nic není jak bylo dřív
daleko míň věcí mě deptá
možná už budu plně zdravej

# # # #

Závislost na netu
virtuálním světě
odcizení realitě
život sou jen sítě
nic tam neni skutečný
musíš vylíst ven
v informační realitě
žiješ pouhj sen

Další stupeň probouzení 
bude nejspí osvícení
i život je sen.

# # # #

Stejně mi připadá
že píšu pořád dokola totéž

někam se poděla štáva starejh příběhů
vo věcech, vo jevech, vo iluzích.

tráva je zelená
obloha modrá
Každá tvář tohodle světa je dobrá
všechno je pravda
a ta je moc blízko

už sem zas kde sem byl
u jednoho počítače
a píšu si sví vlastní slova
jedněma rukama jednoho člověka
toho velkýho světa

zastavnej v jednom bodě
jeden krok tý dlouhý cesty nahoru

vyplavat na povrch bahna musíme jednou všichni
neřikám že sem nahoře, neni to dost dobře vidět



skleněný okno

Nějak často nefunguje CyberSpace
ale už mi na tom tolik nezáleží
eště pořád můžu sedět a koukat do zdi
nebo z vokna
z vopravdovýho vokna, skelněnýho, za kterym je svět
ne jenom písmena čásla, handle a kuzory.

můj kód je jednoduchej
má tam bejt informace



O ničem

Zavřený ústa 
zavřený vod mlčení
není co říct
v tichu poznanýho světa
vyrovnanýho jedině bez mejch řečí
mlčení je pravda
nedá se lhát když se mlčí
kdo nelže nekrade
nemůže zabít
a koho by zbíjel
když niko tu neni

taková studená rádo-by pravda
stratil sem kytky kolem slov
nechal sem je růst u cesty, 
jedině ze země můžou kvést.



MailTo \\  - X -  23.4.2001  X  free page