Na klíč zamčeno - něco straceno - co tu není - nikdy nebylo
den
dva
tři.
pak ješě dva
tři
čtyři
nikdo neví
kdy přijde.
konec
potichu
přichzáej nečekané
nahlas hloupost
a stracená moudrost
Nevim co bude za deset let
Jinde
šum achaos, lidi,
tolik očí
šum, zvuky, spirály,
ticho,
zase hlasy, cesta, roury a stromy
větve a bravy
mžitky, vlákna a světla, nejsou jsou, já nejá
tváře, tóny,
ticho
a to byl svět
všechno je vlastně hrozně jednoduchý
html
body
p
/p
/body
/html
je to vlastne dodela jednoduchý
život
b
/b
/život
nebo exitcode satori ? kdekoli ?
jayzky
Chtěl sem napsat celej život
a nenapsal ani jedinou tečku.
Nevyjádřila by to správně.
Háčky a čárky
jiná kdb jiný encding
všechno je jinak
lidi, nerozumíme si.
TADY
Nedokážu vám říct proč tu sem
věděl sem, že se zeptáte,
a taxem vo tom přemejšlel.
ale nepřišel na nic.
0
Vechno co tu je
vlastně jen bylo
minulost je mrtvá
něco byla
pohádka
minulost je v budoucnosti
bdoucnost v ninulosti
bolest je strácení naděje
na uskutečnění vymyšleného
v tichu je krásně
nenmám co bránit
co stratit
z ticha se ozval křik, že tu nejsi
začínám tě strácet hledáním
už nežiji a ani nejsem mrtvý
bláznivej dialog
v dešti
štěstí
vlastně k tomu nemám už co říct
BOJ
stracenej někde na horách
věděl že nic tu neni pevný
polykal krev vzpomínek
na ošklivou tajemnou tvář
svou vlastní
zatracenou
nese ďábla i boha
na cestě od jednoho ke druhému
i když oba jsou jedno
klopýtá o kameny
a hledá vlastní srdce
strácet
odpuštět
odpoutat se
roztraht řetězy
přemoci vlka
Kdybys říkal jenom pravdu, nemuselo se ti nic stát
* * * * *
mí mlčení
moje pravda
moje samota v mém lese
moje klamy
už delší dobu pobíhm po světě s novým pohledem
o tom, jak je vechno správný
ale i tak
eště pořád mi něco chybí
ještě stále si přeji najít
ještě tam nejsem
jsem tady
někde mezi světy
vidím to kolem sebe
už sem teď měl bejt někde jinde
vim že se už mělo něco stát
ale nestalo
nevim, jestli už nejsem za tím
možná sem to už přešel,
bez povšimnutí pokračoval dál
vracet se
je ztráta času
ale chybějcí střep bolí
i když je to jeden z těch,
co musím tak jako tak odhodit
Zamčené dveře
skrytej za tisíce myšlenek
kterejm nikdo jinej nerozumí
plácal se sám temnotou vlastní duše
jenom na chvíli se mohl dívat
jakej svět opravdu je
jenom na chvíli se stratilo tlustý sklo
rozdělil se na kusy
které se mohli vzájemně vidět
a všimnout si kam vede cesta
jízda tramvají
bya to hra
nesmyslná, nepravdivá
předhozená tvář, slušného člověka
němá
co si hraje s tužkou v ruce zasněný
co potkává můzu a může psát
o tom co je a není
jak a kdy
index.html
FreeWare - _X_ - E M ManX - 18.4.2001